Základní vzdělání

 

Základní vzdělání

PROČ   LEONBERGER?

(Milan Pavlovský)

Před pořízením leonbergera budu mít zásadní jasno v těchto otázkách:

1. Proč chci zrovna leonbergera?

2. Mám souhlas všech členů rodiny – jeho budoucí smečky – k soužití s tak velkým psem?Jsou ostatní členové rodiny ochotní akceptovat podstatný zásah do chodu rodiny a omezení svých výsad

3. Budu mít jako psovod na něj čas každý den a jsem schopen mu zajistit dostatečně dlouhou procházku mimo jeho stálé teritorium?

4. Mám pro něj zajištěné dostatečně velké klidné místo a dokážu zabezpečit jeho soukromí před svými i cizími dětmi (rozmazlenými, neurotickými, nezvladatelnými, hyperaktivními?)

5. Jsem sám schopen pochopit zásady výchovy, případně pozdějšího výcviku? Budou mě v tom podporovat ostatní členové rodiny a budou používat stejné metody, povely, přístup?

6. Jsem schopen úspěšně zvládnout své povinnosti vyplývající z postavení jedince Alfa?

7. Jsem připraven kdykoliv vydávat značné sumy za kvalitní krmivo, vitamínové a jiné přípravky, za běžnou a povinnou veterinární péči jakož i za léčení nepředvídatelných zranění?

8. Jsem schopen zvládnout krizovou situaci, kdy mi partner nervově zkolabuje při pohledu na zničené boty, okousaný koberec, rozežranou sedací soupravu, poničenou zahradu? Jsem dost silný na to, abych nepodlehl ultimátu „buď já nebo pes“ ?

9. Uvědomuji si, že leonberger s námi bude pořád, a to i při dovolené u moře nebo na horách? Pokud ho nemohu vzít s sebou, jsem schopen mu zajistit pobyt u důvěrné známé osoby v důvěrně známém prostředí?

10. Leonberger nepatří do kotce. Mám proto dostatečně oplocen a zjištěn pozemek tak, aby neutíkal za háravou fenou nebo k ochraně svojí hárající feny? Jak budu řešit období hárání?

11. Jsem schopen s leonbergerem úspěšně zvládnout základní poslušnost nejpozději do 6 měsíců věku a dále ji neustále udržovat?

Upozornění: Leonberger není určen pro lidi, kteří si jeho pořízením budou léčit svoje mindráky a ego, chtějí se prezentovat vůči svým sousedům, budou ho používat jako hrozbu. Dále není určen hvězdám showbusinessu, časově zaneprázdněným lidem a takovým lidem, jejichž lidské hodnoty semlel úspěch.

ZÁKLADNÍ VZDĚLÁNÍ MAJITELE LEONBERGERA (psovoda)

Dosavadní vědecké výzkumy se přiklánějí v drtivé většině k názoru, že jediným možným předkem psa domácího je vlk – Canis Lupus. Vlků je mnoho druhů, nejstatnější žijí na severu a dosahují hmotnosti až 80 kg.

CHOVÁNÍ NAŠEHO PSA

Abychom porozuměli chování psa je nutné, abychom se seznámili s chováním vlka, i když chování našeho psa již bude velmi modifikováno jeho domestikací a vývojem v současný druh – psa domácího.

Chování psa dělíme na

-vrozené (instinktivní)

-získané (naučené).

CHOVÁNÍ VROZENÉ

Náš leonberger si přinese k nám do rodiny – do své nové smečky – tzv. inventář vrozeného chování neboli ETOGRAM.

Etogram psa dělíme na tyto funkční okruhy:

-orientační chování

-komfortní chování

-obranné chování

-lovecké chování

-potravní chování

-sociální chování

-hry

-sexuální chování

-reprodukci a výchovu štěňat

-infantilní chování.

 

Sociální chování předurčuje vlka a nyní s určitými rozdíly i našeho leonbergera k soužití v základním společenství – ve smečce se svojí přísnou hierarchií a hodnostním pořadím členů smečky. Štěňata vlka žijí velmi dlouho v závislosti na rodičích, s nimiž zůstávají i druhý rok života. Vlk žije v páru s jedním partnerem po celý život, mláďata ve smečce mívá obyčejně jen tzv. pár alfa – nejvýše postavený samec a samice. Vlci dospívají mezi druhým a třetím rokem. K projevům silné a nezvládnuté agresivity dochází ve smečce zřídka, de většinou jen o náznak boje vyjádřený postojem, rituální hrozbou, imponováním atd. Ve smečce je přísně zakázáno zabít člena vlastní smečky

– všichni jsou na sobě závislí při obstarávání potravy. Výjimky mohou nastat v době páření nebo březosti, kdy může v souboji zabít jedna fena druhou nebo vůdce smečky sám zabije jednu z bojujících fen. Účelem je přivést na svět pouze jeden vrh, více vrhů není smečka schopna uživit. V čele smečky je nejsilnější samec nebo samice – tzv. jedinec Alfa. Má řadu povinností a požívá za jejich plnění řady výhod. Jen dobře fungující smečka s pevnou hierarchií a přesně určeným postavením každého jedince má naději na přežití. (Ve skutečnosti jsou vztahy ve smečce komplikovanější – jsou vedeny ve dvou liniích – samčí a samičí.

Vůdce smečky se zaměřuje hlavně na jedince, kteří ho mohou ohrozit – beta a gama – a hned v zárodku dusí jejich agresívní projevy nejen vůči sobě, ale i když jsou namířeny proti ostatním členům smečky. Samice Alfa si hlídá podřízené feny – stane se, že samice Alfa zabije štěňata podřízené feny, aby bylo dost potravy pro její vlastní vrh.

Povinnosti jedince Alfa mimo jiné jsou:

-obrana teritoria smečky před vetřelcem

-zajištění potravy pro smečku a vedení lovu

-výběr stanoviště

smečky

-udržení kázně

ve smečce

-trestání nepatřičného chování

-neustálé potvrzování svého postavení

-přijímání projevů

příchylnosti

-přednostní právo na výběr sexuálního partnera

-nedotknutelnost svého místa odpočinku.

 

Nový majitel (psovod) a jeho rodina vytváří štěněti smečku, ve které štěně zaujímá poslední příčku. To neznamená, že štěně budou ostatní členové smečky terorizovat a neurotizovat – takto se smečka nechová. I jako člen na nejnižším stupni má svá práva, povinnosti a požívá naší úcty, která se zvětšuje s tím, co stěně v životě dokáže.

Povinnosti jedince Alfa musí nyní převzít nový majitel leonbergera a v jejich smyslu se vůči němu projevovat. Pes brzy pozná, že psovod má dominantní postavení jedince Alfa v jeho nové smečce – rodině. Psovodovi pomáhá k zaujetí postavení Alfa tzv. biologická nadřazenost, která je dána příslušností k jinému živočišnému druhu a kterou pes respektuje. Pokud máme doma více psů –větší smečku – zaujímá psovod pozici tzv. Super Alfa, o kterou s ním žádný jeho pes nebude z důvodu příslušnosti k jinému živočišnému druhu soupeřit. Pokud si ale nechá psa v pozici Alfa přerůst přes hlavu, klesne tím v hierarchii smečky na jeho úroveň a dřív nebo později dojde ke střetnutí o vedoucí postavení.

Psovod vystupuje tedy vůči štěněti v rámci těchto zásad:

-zásada „tady rozhoduji já“

-důslednost

-laskavost

-spravedlivost

-schopnost chválit

-schopnost postupovat od jednoduššího ke složitějšímu

-trpělivost

-schopnost dát najevo naši nespokojenost

-schopnost přiměřeného trestu

-schopnost zadávat pouze splnitelné povely

-schopnost přijímat projevy příchylnosti.

Z našeho styku se štěnětem musí zcela vymizet prchlivost. Pes se psovoda nesmí bát, musí ho respektovat.

 

CHOVÁNÍ ZÍSKANÉ

Veškeré učení se odehrává na základě vyjmenovaného vrozeného chování. Učením se vrozené chování obohacuje, pes bude reagovat novým nebo podmíněným způsobem, protože získal novou zkušenost. Učení je jedním ze způsobů, jak se pes přizpůsobuje podmínkám, které na něho působí.

 

Psi se učí pomocí

-vtiskávání

-facilitací – usnadněním průběhu

instinktivního jednání

-habituací – vymizení vrozené reakce na určitý podnět

-podmiňováním – učení reagovat na podněty, na které dříve nereagoval.

 

Vtiskávání – jestliže je štěně krmeno a ošetřováno jenom svými biologickými rodiči, vtiskává si do paměti pouze jejich obraz jako vzor příslušníků vlastního rodu. Objevení člověka způsobí poplachovou reakci s následným únikem do bezpečí – takový pes je vůči člověku plachý. Plachost vůči člověku nemusí být pouze vrozená, ale i získaná při zanedbané výchově v kritické fázi vtiskávání si obrazu člověka. Typickým příkladem jsou velkochovy v kotcích, kde se tzv. chovatel stará jen o krmení a hygienu ustájení. Při objevení se člověka štěně prchá co nejdále, zachovává si útěkovou vzdálenost. Je zcela zanedbána možnost seznámit štěně již od počátku kritické fáze – od 3. týdne života – s člověkem a vtisknout jej do paměti jako člena jeho smečky. Promešká-li se tato perioda, nemůže již vtisknutí na člověka proběhnout. Vtiskávání je proces učení, ve kterém naučené působí dlouhodobě nebo do konce života. Proto si leonbergera z kotcového chovu zásadně nebereme a takoví chovatelé nemají v Klubu místo.

Charakter psa se začíná tedy formovat od třetího týdne. Štěně v této kritické fázi velmi reaguje na podněty okolí, ale výsledky se projeví až v budoucnu. Nestačí, aby se štěňata mohla na člověka jen dívat, chovatel utváří jejich povahu tím, že si s nimi hraje, mazlí se, bere je do ruky, mluví na ně. Nedojde-li ke vtištění na člověka, pes zůstává plachý a bojácný, přesný opak toho, jaký by měl leonberger být. Takový jedinec se dá obtížně vychovat podle našich představ – pouze ochočit. Nikdy nebude mít k lidem sebevědomý a bezprostřední přístup a s člověkem nebude žít – pouze vedle něho, jako ostatní domácí zvířata. Od čtvrtého týdne se vytvářejí vztahy mezi sourozenci. Pokud z nějakého důvodu zůstane štěně samo a nemá možnost styku s jinými psy, nenaučí se podřizovat a prohrávat a může z něj vyrůst nenapravitelný rváč, napadající jiné psy.

Období vtiskávání končí sedmým týdnem života, i proto si můžeme přijet pro štěně nejdříve až v 49. dni. Na vtiskávání navazuje socializační fáze, jejíž zvládnutí jej již plně v rukou nového majitele. Začíná osmým týdnem a končí dvanáctým až třináctým týdnem. Štěně si v této době rozšiřuje obraz člověka obecně – seznamuje se i s jinými lidmi – adaptuje si člověka na příslušníka svého druhu. Pokud si z jakéhokoliv důvodu můžeme štěně odebrat až později, zkracujeme mu prožití sociální fáze s novou smečkou (naší rodinou) a tím jej znevýhodňujeme. Odběr v osmém týdnu lze ještě tolerovat, pozdější odběr může způsobit v socializační fázi problémy.

 

NASTAVENÍ  PRAVIDEL   CHOVÁNÍ

Ihned – to skutečně znamená ihned – je nutné po příchodu štěněte do nové smečky nastavit základní pravidla chování:

neustále stejný přístup – nelze např. jeden den za jednu věc  trestat a druhý den za totéž chválit. Musíme používat stejný povel se stejnou hlasovou intenzitou, stejnou pochvalu i pokárání za opakující se chování. Takto jednotně musí vůči štěněti vystupovat všichni členové rodiny. Zamezíme tak zmatení štěněte chování dítěte – u dítěte předškolního věku bychom neměli připustit, aby se snažilo vychovávat psa nebo jej dokonce trestat. Pes nepovažuje dítě za sobě nadřazené a pokud necháme své milované robě psa pérovat a buzerovat, pes mu to dříve nebo později – až se změní poměr sil i hmotností – může vrátit. Pokud nám příroda nadělila dítě rozumné, které psa miluje a nikdy by mu neublížilo, je žádoucí, aby se i ono v míře co největší  mírou podílelo na každodenních povinnostech, které rodina vůči psovi má.

 Ovšem pozor – pes od dítěte nemusí snést to, co od psovoda nebo jiného výše postaveného člena rodiny.Orientačně lze říci, že optimální věk dítěte pro samostatnější práci se psem je okolo 12 let.

 

Krmení – štěně má jíst až po jedinci Alfa. Pokud pes jí dříve, získá pocit nadřazenosti. Je však nutno zachovávat stále stejnou dobu krmení – pokud jedinec Alfa přijde později, štěně jí až po ostatních členech rodiny. Ve smečce se nepřipouští loudění – vedoucí jedinec by ihned loudící štěně potrestal. Nikdy nedáváme štěněti od stolu.

Vykonávání potřeby – snažíme se, aby štěně chodilo vykonávat svojí potřebu na místa nesoucí pachové označení dřívějšího použití. Proto jej hned začneme navykat na určité místo, kam zpočátku dáme nasáklé noviny nebo hadr, pokud máme štěně v bytě či domě

Pochvala – musí následovat ihned po splnění úkolu. Pamlsek napomůže ke upevnění vazby mezi psovodem a štěnětem. Chválíme bouřlivě, nestydíme se, i když to vypadá infantilně

Trest – musí přijít ihned po činu, jinak nemá význam. Trestáme co nejméně, nejlépe vytřepáním za kůži na krku, jak to dělala máma. Ze síly našeho hlasu musí štěně poznat, že udělalo chybu. Neřveme, musíme si však být jisti, že pes trest i náš hlasový projev vnímá

Mazlení – nabízí a ukončuje psovod a používáme ho v hojné míře. Pokud se štěně vnucuje, rázně ho odešleme na místo, za chvíli přivoláme a pomazlíme se buzení – štěně nás nesmí budit, pokud nevstáváme pozdě

Návštěva – jedinec Alfa (psovod) je odpovědný za to, komu dovolí vstup do svého teritoria, a je odpovědný i za chování návštěvy. Psovod seznámí psa s návštěvou, připustí základní kontakt – pohlazení, hlasový projev návštěvy vůči štěněti, ale nepřipustí, aby pes návštěvu obtěžoval. Je žádoucí, aby pes v rámci možností zůstal v přítomnosti návštěvy, ale byl v klidu na svém místě.

Odchod z domova – v nepřítomnosti členů smečky pes prožívá stres a touží po jejich pachu, proto mu dáme nějaký kus oděvu nebo věc nasáklou naším pachem, čímž mu usnadníme stres překonat. Je však nanejvýš pravděpodobné, že pokud se bude nudit, padnou mu za oběť další naše předměty, rostliny atd.

Stabilní místo odpočinku psovoda – pes musí umět opustit naše místo odpočinku, když ho chceme užívat my

Průchod dveřmi/vstup do neznámého prostoru – první vychází a vstupuje jedinec Alfa, protože jeho povinností je ochránit smečku před neznámým nebezpečím

Soukromí psa – když je pes na svém určeném místě platí, že ho nerušíme. Pes potřebuje hodně odpočinku (i v dospělosti prospí cca 2/3 dne)

Odebrání misky s potravou – pes musí snést, aby mu psovod nebo jiný k tomu určený člen rodiny sáhl do misky s potravou, případně ji přemístil nebo odnesl. Protože pes nepovažuje malé dítě za sobě nadřazeného člena smečky, nedovolíme, aby se dítě nebo jeho kamarádi pokoušeli psovi odebrat potravu, pamlsek nebo hračku. Pokud toto pravidlo v rodině nezavedeme, vystavujeme se nebezpečí poranění dítěte. Vinu potom přičteme sobě, nikoliv psu.

Lidský dotyk – psa musíme zvykat na to, že se ho dospělý člen rodiny může dotýkat kdekoliv na těle (samozřejmě se tím nemyslí ve spánku). Pes musí dovolit psovodovi dotyk i na bolestivém místě poranění.

Vrčení – vrčení na psovoda nebo na jiného nadřazeného člena smečky se nepřipouští. Každý náznak výhružného chování musíme hned v zárodku potlačit.

Polidšťování psa – nesmíme podlehnout a přisuzovat našemu leonbergerovi lidské schopnosti. Na psa nelze pohlížet jako na člověka bez schopnosti řeči a očekávat od něj lidské reakce. Pes je schopen mnohému se naučit, ale zůstává zvířetem.

Prameny: MVDr. Vladimír Mikulica

Dr. Ing. Naděžda Šebková