| |
Každý zodpovědný chovatel, pokud si tak chce říkat, by měl hledět prvotně na několik věcí. A to zda jeho pes či fena skutečně jsou typickými jedinci plemene, zda mají takové kvality, aby se na nich mělo chovat dále. Pozor – neříkám mohlo, ale mělo, to jest, zda do chovu něco přinesou. Zdraví, mohutnost, srst, povahu, vše, co dělá leonbergera leonbergerem. Nesnažit se „procpat“ do chovu jakékoli zvíře, za každou cenu, vždyť všechny ty nedostatky, slabé kostry, jemná zvířata, bojácná či agresivní to prostě ponesou dále, ať chceme nebo nechceme. V tom se nezabrání ani množstvím titulů posbíraných po světě, tituly s chovem nesouvisí, ty nejsou geneticky podmíněné. Ale to zatajené, skryté to ano – pes má špatné oči, odoperujeme je, nemá varle, dáme mu umělé, nemá zub, nastřelíme ho, má špatnou barvu obarvíme ho, je agresivní dáme mu Neurol, bojí se dáme mu jiný prášek, má nemocnou slinivku, chemie to vyřeší … a tak to jde dál a dál, a chyby se vrství, míchají, přelévají na další a další potomky a pak se mnozí diví, kde se co vzalo. Ale co nějaké zdraví, co nějaké vady, hlavně když jsou úspěchy a tituly, ať už získané kdekoli a za jakoukoli cenu, hlavně že jsou peníze ze štěňat.
Neodsuzuji výstavy, všichni víte, že je to i má profese, a kdyby mě to nebavilo, tak to nedělám. Všichni rádi stojíme, kdysi i já, na stupni vítězů. Ale měla by tam stát opravdu typická a kvalitní zvířata, představitelé plemene vynikající kvality. Ale dnes je taková doba, že titul dostane kdokoli s čímkoli. Vypovídací hodnota se tedy změnila, šampionát ani zdaleka nemusí u některých znamenat vynikajícího typického psa či fenu. Je to jen cár papíru dobrý na stěnu. Neříkám samozřejmě u všech. Principielně NIC proti výstavám, pokud jsou pojímány zdravě, poctivě, možná i trochu s humorem. Když na nich nejsou vidět jen ta ztuhlá, mrtvá, uvystavovaná zvířata, zavřená každý víkend mnoho hodin v autech, stále na cestách, stále v dusných halách, na betonu, bez možnosti se proběhnout, vyřádit. Tenhle život si váš pes nevybral, ten jste vybrali VY, je to VAŠE volba, jak stráví svůj beztak krátký život.
Mnohé z vás baví jezdit po výstavách, dobře, je to vaše hobby a každý má na něj právo, ale nedělejte z těch výsledků, pro Boha, světoborné události, je to jen hra. Zkuste se zase, jako dřív, trošku kolem těch kruhů bavit, povídat si, zasmát se, fandit, přestaňte pomlouvat, nadávat, otravovat začátečníky, užijte si ten den. Myslím tak, jak popisuji občas u průběhu zahraničních výstav. Já si takové u nás pamatuji, jak se fandilo, jak se tleskalo, jak nás to bavilo a přáli jsme si to navzájem. Dnes každý do kruhu, ven… a pryč. Když jsem nebyl první, jsou to pitomci, jedu domů, ani nepozdravím. Jedeme příští.. a příští, a příští .. víkend znovu. Určitě vyhraji JÁ!! Proč??? O co jde?
Samozřejmě může člověka otrávit i neprofesionální, neodborné či evidentně zaujaté posuzování, to je možná to nejhorší. Tam to rozhořčení chápu, ale jinak to, že dnes lidé sedí každý pár metrů od sebe, někde v rohu soukromničí, všude ticho, kradmé pohledy.. to je výstava? To je setkání majitelů stejného plemene? Byla bych moc ráda, aby se vystavovalo více zvířat, aby se psi střídali, aby nebyli v kruzích stále a stále ti samí, aby byla konkurence. Zdravě vystavovat, občas ANO, určitě ano, je to propagace, socializace, ale vyvyšovat se nad ostatní, že ten či ta jsou NEJLEPŠÍ..NE!! V jaké konkurenci jsou nejlepší? Kolik těch krásných a kvalitních zvířat tam nebylo, protože to majitele nebaví? Je to začarovaný kruh. Není konkurence, protože to mnohé nebaví. Proč je to nebaví? Protože se setkávají stále a stále ze stejnými psy a lidmi na výstavách a je to únavné, někdy smutné, někdy stresující. A tak stále dokola. Vyhrávají ti samí? Ano, kdo má vyhrát, když tam jsou stále JEN ti samí?
Ale musím se vrátit k tématu a tím je zdraví a typ v kontrastu s tituly. Tuhle mě volal jeden pán s nějakým dotazem na krmení a když jsem se ptala, jak staré má štěně říkal, že ho ještě nemá, ale bude mít z té nejlepší české stanice. Tak jsem se ptala, z čeho soudí že nejlepší.
„No protože rodiče mají takové a takové tituly, tak musí být nejlepší i štěně. Samozřejmě na ceně mě nezáleží.“ Chtělo se mě smát nebo brečet. Je jasné, že když se chce chovat intenzivně, nemůže majitel zvířat jen tak sedět doma a čekat, že si ho někdo všimne. To jistě nejde, to je všude na světě. Kdo se neukazuje, není. Ale přesto mě věřte – tituly nedělají nejlepší odchovy, tedy zdravé, silné, to dělá genetika a péče.
A argument chovatelů, který také často slyším, prodám vám štěně jen za předpokladu, že slíbíte že budete vystavovat, náš Bobík a Amina jsou šampióni, děti budou určitě také, tak ať jsou vidět, ten dokáže jen nové zájemce připravit o mozek a soudnost. Z toho procitnou až tehdy, když má štěně najednou nějaký nedostatek a na výstavách či v chovu není použitelné. Ne, vy všichni prodáváte v prvé řadě živé zvíře, kamaráda, společníka, nějakou rasu a máte POVINNOST hledat mu ten nejlepší dobrý domov. Nějaké výstavy a chov, to už je nadstandard, když se to prostě vše povede. Nepřipravujte štěňatům špatný život sliby, že budou skvělí, výborní, nejlepší. Pokud si nový majitel bere v prvé řadě PSA, ne budoucího šampióna, je naděje, že ho bude milovat ať vyroste s jakoukoli vadou a neskončí v útulku.
Svod mladých ano, to velmi vítám, ale podmínka výstav při prodeji? Cožpak nevidíte jak je to scestné? Cožpak jen lidé kteří slíbí výstavy jsou těmi nejlepšími, nejhodnějšími, nejzodpovědnějšími majiteli?
A to je to hlavní……vrací nás to na začátek…..nejdůležitější je pěkný nový domov,solidní slušný majitel.Je naprosto jedno kam bude nebo nebude jezdit,zda bude nebo nebude chovat.
Berme si příklad z Německa..před několika dny si nový majitel odvážel štěně,které má ve smlouvě napsáno..rodinný pes. D.P.
|
