Genetika

Genetické minimum

Genetika je poměrně náročná věda, která nám však může v některých případech poskytnout

pro chovatelskou práci důležité informace.

Leccos je dokonce možno předem spočítat, jiná fakta logicky odvodit čipředpokládat. Ovšem ani znalost genetických zákonitostí nám nepomůže si předem naplánovat a vyprodukovat zcela dokonalého psa. Spíše by nám její znalost měla pomoci v eliminaci nežádoucích znaků, vad a zdravotních potíží.

Starou chovatelskou zásadou je spojovat podobné s podobným, což nám zaručuje i podobný výsledek. Další zásadou je , že k vyrovnání nežádoucího znaku vybíráme partnera, který tento znak nevykazuje.

Metody plemenitby

1.čistokrevná  2.křížení

Našeho plemene se týká pouze čistokrevná plemenitba a z té plemenitba

-příbuzenská

-liniová

-cizorodá

Příbuzenská plemenitba .Dělíme ji na úzkou, blízkou a vzdálenou. Velmi úzká plemenitba, při které jsou vytvářeny tzv. inbrední linie, se v našem klubu prakticky nepoužívá. Jedná se o vzájemné připařování sourozenců, rodičů s dětmi a to nejméně po 2 generace za sebou. Poměrně častá je příbuzenská plemenitba blízká a vzdálená, která spojuje zvířata se stejným předkem či předky, kteří se vyskytují v PP na vzdálenějších místech od daného psa, na 2 až 4 pozici. Nejčastějším a nejvíce doporučovaným způsobem plemenitby je příbuzenská vzdálená.

Příbuznost, tedy její vyjádření procentem, je možno určit dle tzv. Wrightova vzorce.

Výsledek je značen jako Fx (%) a je možno místo výpočtu použít pro stanovení hodnoty Fx následující tabulku:

Druh páření

Fx %

Sourozenci mezi sebou ..I.pokolení 25 %

Sourozenci mezi sebou …II.pokolení 37,50 %

Rodiče a děti…. I.pokolení 25%

Rodiče a děti …II.pokolení 37,50%

Polosourozenci mezi ..sebou 12,50%

Prarodiče s vnoučaty …..12,50%

Bratranci a sestřenice… se 4 spol. dědy 2,50%

Strýc nebo teta s neteří či synovcem 12,50%

Polostrýc a poloteta s neteří a synovcem 6,25%

Polobratranec a polosestřenice s 1 spol.dědem 3,13%

Dalším způsobem vyjádření koeficientu příbuznosti je i metoda F.Horáka, spočívající ve výpočtu součtu generací, ve kterých se vyskytují spol. předci.

V každém případě je v případě příbuzenské plemenitby snazší a pravděpodobnější určit určité exteriérové i povahové znaky, které budou přenášeny na potomstvo. Samozřejmě mohou být kladné i záporné a zde je nutno provádět přísnou selekci. Příbuzenskou plemenitbou totiž kumulujeme jak žádoucí, tak i nežádoucí znaky a vlastnosti, včetně možnosti některých dědičných chorob. Ty se mohou  objevit až po mnoha generacích a opět záleží na přísné selekci a zhodnocení kritérií pro daného opakovaného předka.

Liniová plemenitba

Je to nejvhodnější plemenitba pro šlechtění většiny zvířat,při které se opět využívá příbuzenská plemenitba mezi vynikajícími jedinci s ustálenými znaky plemene. Vychází se z několika zvířat, kteří pocházejí z úzkého příbuzenského spojení či jsou úzce příbuzensky používáni pro ustálení požadovaných znaků a vlastností.Pokud jejich potomci vykáží stejné požadované vlastnosti, jsou sami základem chovné linie. S tou se dále pracuje vzdálenou příbuzenskou plemenitbou tak, aby se požadovaný znak neztratil.Jestliže populace není dosti velká pro to, aby se mohlo současně pracovat s více nepříbuznými liniemi, je lépe používat vzdálenou příb. plemenitbu a dostatečnou selekci.

Konkrétně – na určitou fenu je vybírán potencionální otec.Měl by se vybrat ten, který má s fenou dvakrát či vícekrát společného předka ve vzdálenější generaci, např. mají stejného pradědečka a prapradědečka. Tím by měly být zachovány charakteristické znaky linie.

Jakmile však použijeme křížení linií mezi sebou či připáříme zcela nepříbuzného psa, pak celá práce příbuzenské plemenitby ztratila svůj smysl, ovšem často je třeba toto učinit zdůvodu oživení, ozdravení krve.

Cizorodá plemenitba

Je to určitý plemenný výběr, kdy se mezi sebou spojují nepříbuzní jedinci. Je vhodná, dobrá či špatná, hlavně v závislosti na stanovení kritérií pro chov. Při vnitřní plemenitbě, tedy dané populaci , je možno používat všechny typy plemenitby a je skutečně velmi důležité stanovit přesné podmínky a kriteria pro uznávání zvířat do chovu. U jedinců nepříbuzných se může objevit jak potomstvo zcela korektní ve znacích a vlastnostech i zdravotním stavu, tak je ale i naopak možno zakódovat zcela neznámé vlohy a nežádoucí znaky pro exteriér, povahu i zdrav. stav. Je to prostě velká neznámá a intenzivní  využití neznámého, např. dovezeného jedince, může způsobit velké problémy. Je nezbytné prověřit jeho plemennou hodnotu.

U všech způsobů plemenitby je třeba důsledně provádět selekci a u zvířat, v chovu používaných, věnovat pozornost metodám kontroly dědičnosti.

Hodnota psa -štěně má rodokmenovou hodnotu, tj.informace, které si v PP můžeme přečíst /např.DKK předků, umístění na výstavách atd./.

Užitkovou hodnotu pes získá, pokud je pracovně vedena složí určité zkoušky,

má tedy hodnotu k určitému výkonu, práci -pokud pes splní všechna požadovaná kritéria pro zařazení do chovu, získává chovnou která nám však neříká nic o tom, jak se v chovu skutečně projeví -pokud se pes či fena zapojí do chovu a je možno zhodnotit potomstvo, pak jako rodič získává plemennou hodnotu .

Plemenná hodnota je v hodnocení psa nejdůležitějším faktorem, je nejpřesnější informací o jeho genotypu.Sem patří i plem. hodnota jeho předků, jeho vlastní chovná hodnota, chovné a plem. hodnoty jeho sourozenců i potomstva. Čím více víme, tím je možno dělat účinnější selekci. Povinnésvody mladých jsou nesmírně důležité pro určení plemenné hodnoty zvířete.Málo předvedených potomků nám dává nepoužitelné hodnoty. Celkové zhodnocení potomstva z více vrhů s rozdílnými fenami nám pak podá informaci, zda pes je zlepšovatelem či zhoršovatelem v chovu a zda je vhodné jej nadále používat.

Shrnutí:

-u partnerů by nikdy neměli být spojovány stejné vady a nedostatky. Opačný extrém k vadě nikdy tuto vadu nevyrovná, vždy je třeba vady eliminovat použitím standartního, typického znaku.

-použití liniové či vzdálené příb. plemenitby je vhodné pro udržení a upevnění určitých znaků s přihlédnutím na předka s vysokou a prověřenou plemennou hodnotou

-zapojení nového nepříbuzného jedince do chovu by vždy mělo být řádně vyhodnoceno

-neopakujeme spojení rodičů, ze kterých nevzniklo kvalitní potomstvo, stejně jako nepřipouštíme stejného plemeníka na sestry, dcery či matky dotyčné partnerky

-vysokou plemennou hodnotu psa netvoří ti nejlepší, šampioni, kteří mají mezi dalšími sourozenci psy s vadami.Nejkvalitnější je vrh, kdy jsou všichni potomci bez vážných vad.Šampioni nedávají vždy šampiony.

-každý pes by měl být objektivně zhodnocen z hlediska kvality potomstva bez ohledu na vlastní tituly

-nedílnou součástí plemenné hodnoty jsou i pracovní a charakterové, povahové vlastnosti, které tvoří plemeno jako takové, není to jen exteriér

Základem chovatelské práce je dodržování standardu plemene, vyhodnocování plem.

hodnoty psů,vyhodnocování odchovů a účinná nekompromisní selekce u těch zvířat, kde se objevují dědičné, vylučující vady a kde se již ztrácí požadovaný typ a charakter plemene.Použitá literatura:

Genetika v kynolog. praxi ing.J.Dostál CSc., Chov psů doc.Z.Procházka