Krytí - jak se dočkat štěňátek

Jak se dočkat – či nedočkat – leonbergřích štěňátek

Na první pohled se může zdát, že mít štěňátka, nemůže být pro chovatele tak velký problém. Má fenu, je chovná, takže mu většinou, dle jeho názoru, zbývá vybrat psa .. a je to. Bohužel opak bývá často pravdou.

Nový majitel si koupí štěně a když má štěstí a vyroste mu bez vážných vad (např. ztráty zubů, předkus, podkus, kryptorchismus – chybí jedno či obě varlata), může uvažovat o chovu.

 Ale jak je to s vlastním krytím?! No, dá se říci, že to není až tak velká legrace, jak si mnozí představují. Většina začínajících chovatelů si myslí, že prostě přijdou, pustí psy a oni si to nějak v rohu zahrady vyřeší, zatímco majitelé poklábosí při kávě. I když i takové případy jsou, vyskytují se ale velmi zřídka. Naopak častěji je to boj, kdy valná většina osob poskakuje v bahně, dešti a snaží se nějak udržet, otočit, postavit, odsunout a přemluvit fenu, aby si dala říci či naopak psa, aby skočil.

Popíši ideální, méně častý případ. Majitel feny přijede s čistou, pokud je nutné částečně ostříhanou fenou v oblasti okolo přezky, která hárá cca 9-16 den. Rozmezí je velké, obvykle nejvhodnější čas se udává 10 -13 den, ale skutečně není možné na to spoléhat. Aby si byl majitel jist, kdy je nejvhodnější čas k páření, postoupí s fenou buď cytologii, což je výtěr, dle kterého veterinář doporučí správný den, nebo odběr krve, kdy je dle hladiny hormonů správný den stanoven obvykle spolehlivěji, nebo svou fenu dobře zná a pozná, kdy je k páření ochotná. Fena se lísá, při drbání dává ocas na stranu, popř. obtěžuje členy rodiny skákáním. Jak říká jeden z majitelů, až bude fena skákat po mě, je to TEN den. No, záleží na každém. Hodně se také používá tzv. prubíř, tedy chudák pes sousedů či známých se kterým se na vodítku zkouší, zda by fena postála a byla ochotná k milostným hrám. Pokud se tváří že ano, je čas neváhat, sednout do auta a jet.

A tak stojíme před bydlištěm psa. Je vhodné nechat fenu i psa trochu očichat na vodítku a když je vidět, že pes pochopil, že mu přijela nevěsta (zkušený pes to pozná už v okamžiku, kdy fena vylézá z auta!), pusťte zvířata na volno. Správné je, když mají chvilku čas se poznat, pohrát si, proběhnout a pokud je skutečně pravý čas a mají oba od přírody správně vyvinutý pud, mělo by dojít k naskakování psa a ochotě feny postát, popř. alespoň částečně. Pokud stojí oba a pes se snaží, je možné je nechat realizovat celý akt samotné, ale není to příliš bezpečné. Daleko jistější  je, aby majitel stál feně u hlavy a lehce ji přidržoval. V okamžiku, kdy pes do feny vnikne, je to pro ni bolestivé a může uhnout, snažit se sednout, utéct apod. Přidržením jí toto znemožníme a většinou se akce povede.

Samozřejmě to je ideální modelová situace. Když to totiž proběhne takto, je to známka, že zvířata jsou „normální“, mají dobře vyvinutý sexuální pud a jsou i správně vychovaná. To je totiž velmi důležité, jak se zmíním dál. Další možností je, že pes nemá zájem o fenu nebo opačně. Když pes o fenu nejeví zájem, buď se mu prostě „nelíbí“, což je možné, nebo není ten správný čas, což obvykle pozná zkušený plemeník. Pak je nutno přijet za psem znovu. Jestliže fena evidentně psovi nadbíhá, ale ten nejeví zájem, pak není třeba plýtvat časem, ale je lepší jet za dalším psem, kde v sobě třeba najdou oba větší zalíbení. To opravdu existuje, věřte, zvířata nejsou stroje. Ani ve volné přírodě ani tam, kde o spáření rozhodujeme my.

Jestliže se naopak brání fena, musí se majitelé snažit pomoci. Jestliže občas uhne, zavrčí, ožene se, to ještě nic neznamená, obzvláště když jde o akt poprvé. Tam je třeba spolupráce několika lidí. Jeden drží fenu u hlavy, popř., nasadí košík, když se okolo sebe ohání, další podpírá fenu pod břichem rukou či kolenem a pokud je pes aktivní a naskočí, další podrží ocas feny stranou. A pak již záleží na schopnosti držet a neupadnout a zkoušet a zkoušet, pokud je pes ochoten. A také pokud akceptuje, že se kolem něho motá několik lidí, kteří mu vadí rukama, nohama atd. Když se mu to vše povede, pak držte a držte, neboť po tzv. “svázání“ hrozí nebezpečí, že by hysterická fena zranila sebe i psa při útěku. Pokud pes do feny vnikne a dojde k ejakulaci, což je poměrně velmi krátký časový úsek, zůstane vyčerpaně na zádech feny a doporučuji jej chvíli nechat vydechnout a pak opatrně přehodit nejdříve přední nohu přes hřbet a posléze za pomoci další osoby jej otáčet pomalu zádí, přehodit zadní nohu a zvířata pak k sobě zůstanou otočená záděmi až do „rozvázání“. Toto spojení může trvat od několika minut až do třeba – nedej Bože – hodinu. Na délce svázání nezáleží až tak strašně moc, samozřejmě jsou i případy, že fena zabřezne i bez svázání se psem. Důležité je, že při něm vzniká podtlak, který dopravuje spermie dále do dělohy. Životaschopnost spermií je prokázána 24 až 48 hodin, takže je pokryto značné časové období, kdy může docházet k uvolňování vajíček. Proto někteří chovatelé kryjí jen jednou, další krytí po 24 hodinách, tedy ob den, opakují. Opakování je prováděno spíše tam, kde není jistota správného termínu.

V případě, že se fena krytí brání neadekvátně, kouše, naříká, utíká, výrazně se brání, nemělo by se ji „znásilňovat“. Není zřejmě správný termín a je třeba přijet znovu či opravdu zkusit dalšího doporučeného plemeníka. Jsou však i případy, že se fenu nepodaří nakrýt nikdy. Když pomineme nemoc, fyzické překážky, je to typ, který prostě nechce. Za žádnou cenu a i když se nakonec nějakým způsobem k aktu donutí, většinou nezabřezne.

Musím říci, doufám, že se nikdo neurazí, že se jedná o dva extrémní typy fen. Buď silně dominantní, které prostě nestrpí nadřazenost psa, tedy naskakování na hřbet, to by ho raději zardousily. Zde varuji majitele mladých psů – na toto pozor, taková fena může psa tak zradit, že již nebude chtít krýt a bude před fenami uhýbat. Nebo se jedná o fenky, které jsou svými majiteli milované a bohužel rozmazlované. Majitelé jí nechtějí ublížit, je jim to líto, litují ji – a je konec. Fena se rozhodne, že bude po jejím, tedy že se jede domů. Je zde chyba ve výchově, fena si dělá s rodinou co chce, vládne, ví že páníček či panička jí nedokáží poručit, prostě doma vládne. Zde je obvykle veškerá snaha marná.

Když pes nezná poslušnost a nemá „mantinely“, kde rozhoduje on a kde pán, většinou je skutečně lépe snahu ukončit a neztrácet vzájemně čas. A nevyčerpávat psa. Možná se tímto některých dotknu, není to adresné, ale je to pravda. Správná výchova psa je zcela evidentně vidět při krytí.

A ještě ke psům, tedy samcům. I když pes se většinou velmi rychle poučí jak a co dělat, přesto doporučuji zvykat psa od mládí na doteky i v intimních partiích, na přítomnost majitele i cizích osob při návštěvě feny. Pes k vám musí mít důvěru a věřte, že není nijak složité naučit plemeníka na slovo “hop“ prostě skočit. Když je štěstí, že první partnerka je zkušená fena, která neuhýbá a stojí a krytí se povede, většinou je vyhráno a pes si již příště poradí velmi dobře. Ale i tam, kde to jde bez problémů doporučuji, aby u hlavy feny stál majitel. Pes si zvykne, že tam někdo je, vlastní pán by mu neměl vadit vůbec. Když je pes od první zkušenosti ponechán sobě, má fenu někde v rohu pro sebe, nechce pak, aby se k němu někdo přibližoval. Stává se, že při přiblížení osoby pes přeruší svou akci a z feny slézá. Mladý pes zpočátku ve „víru vášní“ přítomnost lidí tak nevnímá, tak ho na ni zvykejte.

Reprodukce je jednou z nejdůležitějších funkcí živého organizmu, tedy i psa.A jakékoli poruchy, vážné poruchy, není vhodné podceňovat. Samozřejmě že neochota ke krytí a neplodnost může mít mimo genetických příčin i příčiny psychické, výživové atd., ale přesto když se pokusy o krytí – u feny i psa – trvale nedaří, když fena trvale nezabřezává či po psovi nejsou u řady fen štěňata, měli by si majitelé uvědomit, že je v zájmu plemene takové jedince skutečně nenutit do chovu za každou cenu. Poruchy sexuálního chování jsou velmi vážnou vadou. D.P.